Rozhovor s Jiřím Hortem

Říká o sobě, že nerad splývá s davem a hledá si vždy raději svou vlastní cestu. Když má nějaký nápad, jde si tvrdě za ním a snaží se o něm přesvědčit ostatní, i kdyby se na něj dívali zpočátku možná tak trochu jako na blázna. Má rád nové, progresivní věci, ale nedělá mu problémy čas od času oprášit ani nějaký ten starý, osvědčený nápad. Tak třeba: Před lety začal Ing. Jiří Hort z Dobšic na Znojemsku vyrábět vůbec první růžová vína a razit jejich trend v době, kdy se o ně zajímala „nula celá nula nic“ procenta zákazníků. Dnes vyrábí z modrých moravských hroznů pouze růžová vína a klarety. A to tak dobře, že bývá bez nadsázky považován za krále růžových vín, jejichž obliba se díky skvělé propagaci vyhoupla za pár let na úžasných deset procent.

Jako průkopník v oboru a vinařský vizionář se Jiří Hort ukázal také v době, kdy spoluzakládal dnes již vyhlášený spolek VOC Znojmo. Razí myšlenku, že každá odrůda potřebuje svou specifickou, ideální polohu, jedině tak z ní prý může vzniknout dobré víno. Před sedmi lety na sebe tenhle týpek přitáhl pozornost moravských vinařů znovu, tentokrát ovšem s pořádnou peckou. V roce 2009 začal totiž svá červená vína vyrábět přímo v jejich kolébce – ve Francii. Je mu jedno, kdo co říká a že ho za to možná mnozí vinaři nemají rádi. „Když mám sen nebo vizi, jdu si za tím. Někteří na mě možná teď plivou, ale jednou tam taky budou. Já se snažím být vždy vpředu,“ přiznává své ambice.

S tou Francií, to je tedy dobrý úlet, jak jste se k tomu dostal?

Celý fór byl v tom, že jsem si před lety lámal hlavu, jak zlepšit červené víno. Furt jsem věřil tomu, že to můžu dokázat. Dokonce jsem odstříhával špičky hroznům nebo mě napadlo, že když odlisuji z bobulí část šťávy, zůstávají vevnitř taniny a barviva, která se předají do výluhu. To sice byla pravda, vína získala větší výraz. Ať jsem ale dělal, co jsem dělal, když jsem dojel do světa, vždycky jsem zjistil, že to moje víno je pod průměrem. Nakonec jsem stejně pochopil, že červené víno je závislé na poloze a že tady zkrátka není těch 300 a víc slunečních dní v roce, jako se to hlásá ve Francii. Že to je rokem a ten přijde jednou za pět let. No a já si řekl, že tady těch pět let vážně čekat nebudu, našel jsem si partnera ve Francii, veškerou základnu na červené víno v ČR jsem si nechal na Rosé a výrobu červených vín jsem kompletně přesunul do Francie.

Už předtím jste ale vyráběl „víno monarchie“ s partnerem v Rakousku…

Ano, úplně první myšlenka mě napadla, že si najdu vinaře v Burgenlandu, což je spolková země u hranic s Maďarskem. Vždycky, když jsem tam jel, mě praštily do očí cedule: 300 slunečních dnů v roce. Tam říkám fajn, dobrý a v roce 2005 jsem si tam skutečně našel vinaře Franze Kleina, se kterým jsme udělali speciální produkt, mělo to takový ten naivní výraz, protože jsme vycházeli z historických osobností, jako byl Franz Josef či císařovna Sissi.

Pochopili Rakušané ten fórek?

Jistě, bylo to víno na vývoz do německých zemí pro lidi, kteří chápali právě tyhle historické podobizny. Největší úspěch měl tehdy Franz Josef, složený z českého André, z Merlotu z Rakouska a maďarského Pinotu, ze kterých jsme vyrobili jakési víno monarchie.

Tenhle projekt tedy na něčem ztroskotal?

V roce 2006 získal pan Kleine obrovský byznys do Číny a neměl už surovinu na to, abychom v tom pokračovali.

Takže jste začal hledat nového parťáka v zahraničí?

Přesně tak. Projel jsem si Slovinsko, Itálii, Francii. Hledal jsem lokalitu, kde bych mohl začít. Když jsem poprvé vstoupil do oblasti Rhony, tak mě strašně očarovala, zvláště známé Châteauneuf-du-Pape, v té lokalitě se mi strašně líbilo. Tam jsem našel parťáka a vyrobil tam svůj první francouzský produkt, který se jmenoval HF 09 – tedy Hort Francie 2009. Teprve později jsem objevil Languedoc, což je obrovská, nedotknutá oblast. Zakotvil jsem v Corbieux, kde se mi líbilo úplně nejvíc a od roku 2011 tam dělám tři řady červených vín – Nature, Selection a Premium.

„Líbí se mi, jak Francouzi nechápou, jak je možný, že jsme za tak krátký čas nakoupili sklepy, technologie…“

To vyrábíte kompletně ve Francii, nebo vozíte do Česka polotovar?

Předně nekupuji žádné no name víno, ale toho vinaře, od kterého nakupuji hrozny, velmi dobře znám. Vyrábím v podstatě víno šité na míru ve Francii ve formě polotovaru, takhle si ho převezu do Česka a tady na něm další dva roky pracuji, tady si ho dočeřím, dofiltruji, dám do lahví a další dva roky čekám. Nehledejte v tom nic složitého, každý má rád peníze, je to byznys.

Nepřemýšlel jste, že byste se i s rodinou přesunul do Francie natrvalo? Neuvažoval jste, že tam něco koupíte?

On by to nebyl vůbec problém, dokonce jsem jednu dobu vážně přemýšlel, jestli si tam koupím vinařství a budu tam podnikat. Dneska není problém v Languedocu si koupit sklep, tam je jich spoustu na prodej, protože to generačně ti majitelé nemají komu předat nebo mladí odjeli do větších měst a nikdo se do zemědělství nechce vrátit. Takže tam je přetlak vinařství, které se dají koupit za babku. Kdyby v roce 2014 všichni ti, co tady neměli hrozny, přijeli do Languedocu a viděli, kolik hroznů tam zůstalo ležet ladem, tak by nevěřili. Tam to nikdo nesklízel, sklidit pro ně totiž někdy znamená vynaložit další náklady a zvětšit si tím jen neprodanou kapacitu ve sklepě. Je to šílený, ale tam je vážně strašný přetlak. Nakonec jsem zjistil, že ty kořeny tady jsou hodně silné a že je jednodušší tam nic nevlastnit a raději si tam takhle na klíč s někým víno vyrobit.

Jak se podniká s Francouzi?

Ten můj je renomovaný vinař, který dělá 120 tisíc lahví ročně. Já jsem ze staré školy, nemám rád smlouvy, protože vím, že když vás někdo chce podfouknout, udělá to stejně. Já jsem tomuhle podal ruku, řekl, že nabízím dohodu a na druhé straně ta ruka vystřelila také a bylo to. Kdyby to nefungovalo, najdu si jiného, ale zatím vše funguje.

Ptají se Vás Francouzi, kde se tohle řemeslo dědí už stovky let, z kolikáté generace vinařů jste? Jak se na Vás dívají jako na Čecha?

Nejkrásnější je, že každý Francouz se vás zeptá, kolikátá jste generace. A mně se líbí, jak mám vždycky vztyčený ten první prst a oni nechápou, jak je to možný. Že jsme za tak krátký čas nakoupili sklepy, technologie…

Jsou hodně překvapení, když jim vyprávíte, co u nás vinaři vybudovali za dvacet let, zatímco oni podnikají třeba ve 300 let starých vinařstvích s tradicí?

Jasně, jsou velmi překvapení. Oni nás tady totiž stále vnímají pomalu jako nějaké Čečensko, spousta Francouzů ani netuší, kde ČR je a potřebují těžce lokalizaci. Vesměs jsou zaboření do té své země a nic okolo je nezajímá. Pro dokreslení, ten můj první vinař, se kterým jsem dělal ten první produkt, bydlel 18 km od Châteauneuf-du-Pape. A když jsme mu jednou s kamarádem říkali, že tam jedeme, tak on řekl: Jééé, tam bych se chtěl taky někdy podívat. Francouzi jsou hrozné konzervy, to jsem tehdy fakt nechápal. Ale někteří zase rádi cestují, hlavně do měst jako Vídeň nebo Praha. Takže já říkám, že bydlím mezi Prahou a Vídní.

Byl ten váš Francouz tady někdy u vás? Spadla mu brada, když viděl, co jste vybudoval v podstatě za pár let?

Abych otevřel tomu svému oči, že nejsme odněkud z východu, pozvali jsme ho k nám. Ubytovali jsme ho v Praze v hotelu, pak ho vzali do Znojma, aby viděl, jak vypadají naše vinice, naše technologie. Takže mohl prozřít. Najednou ta „mříž“ tady nebyla a byly velmi roztažené ruce.

Neláká vás žít ve Francii? Jak tam často jezdíte?

Nárazově, víceméně jak je potřeba vždy na pár dní a letecky, takže to je velmi rychlý přesun. Tady žiju tak zrychleně, že spím někdy jen tři nebo čtyři hodiny denně, tam se žije jinak. Francouzi jsou jiní. Oni se nehoní za majetkem, za baráky, za auty, jako my. Oni si chtějí ten život užít a prožít, takže ho doslova projedí, prokouří, propijí, probendí, někteří procestují. Veškeré peníze investují do sebe. Tam je dobrý život, ale svým způsobem si myslím, že my se máme tady hodně dobře, že si nemáme vůbec na co stěžovat. Stačí srovnat jejich a náš sociální systém. Tam je hodně tvrdý život. A konkrétně Languedoc je velmi chudá oblast, což poznáte už na autech. On si nekoupí jiné auto, dokud mu to jeho slouží. Jdu k někomu na návštěvu a před domem jsou místo schodů tři cihly. Řeknu si: Ha, opravujou schody! Ale přijdete za rok a je to stejné. Oni to prostě neřeší. Nebo vinařství 400 let staré se skoro rozpadá, ale majitel má nejmodernější Dell a na tom ťuká, to vám hlava nebere. A všichni mají v ruce terminál, i když je potkáte na poli. Pecka!

Je vám blízká tady mentalita Francouzů nebo spíš ne? Vy jste asi hodně akční už podle gest, způsobu řeči, chrlíte nápady…

Musel jsem se naučit rozkoukat a chápat je jinak. Poznávám ten kraj, pohybuji se a objevuji nové vinaře. Každý rok projedeme s kamarádem, u kterého tam bydlím, nějakou oblast podle průvodce, objíždíme ty srdcaře. Já vezmu nějaké své víno do Francie, dám vinaři své produkty, bavíme se o technologii. A co jsem nechápal, drtivá většina Francouzů vás nepustí do sklepa. Vezmou vás do vzorkové prodejny, tam můžete ochutnat, co chcete, ale do sklepa ne. Je zajímá jenom ten výsledný produkt. U nás je to přesně naopak, my tady všem naše sklepy ukazujeme.

Tenhle váš degustační sklep funguje denně?

Ano, denně, od 10 – 18 hodin, teď ale chystáme od příštího roku změnu, budeme prodlužovat až do pozdního večera kvůli lidem, co jedou na kola. Jinak u nás když chce někdo koupit lahev, má 3 vzorky zdarma, aby si vybral.

Děláte Svatomartinská vína?

Ne, já dělám mladé víno a Veselé víno už od roku 2001. Když pak v roce 2004 přišlo Svatomartinské, měli jsme malinko obavy, ale naši odběratelé se přiklonili k Veselému. Což mě dnes těší dvojnásob. Svatomartinské je obrovský boom, je to značka, ale všichni ho chtějí pít 11. 11. A udeří 12. 11. a nikdo už ho nechce. Veselé víno můžu prodat klidně v květnu i v červnu.

Máte super šmrncovní etikety. Vás asi hodně baví marketing, že?

Marketing mě hodně baví, to je pravda. Nás s grafikem napadlo, že celá alfa a omega té etikety musí být postavená na jméně. Jméno tvoří základ, odrůda je druhořadá. Opustili jsme tedy ty zlaté nesmysly a ražby a šli do barev. Každá etiketa je jiná, máme třeba pět růžových barev pro každou odrůdu. U nejvyššího produktu je jen H složené z kostiček a ať si to každý vyhledá v Google, to byl záměr. Písmo se dělalo v Brazílii přes nejlepšího typografa, opravdu jsem tomu věnoval hodně. Když vznikala etiketa na mošty, postavičky nám na ně předkreslovala jedna Japonka. Zkrátka je to týmová práce různých lidí po celém světě, ale chtěl jsem, aby mě ty etikety těšily. Mám 60% prodeje v restauracích, a když sommeliér nabízí moje víno, chci, aby přesně věděl, co v něm je. Takže na každé etiketě stojí, kolik je ve víně kyselin, kolik cukru atd.

Jaké vyrábíte mošty?

Odrůdové vinné mošty, třeba z Veltlínu, dobře funguje i Pinot noir. My jsme před čtyřmi lety pochopili, že když k nám přijdou rodiče s dětmi, jsou děcka rády, že i ony mají něco svého. Nebo mohou něco vzít rodiče od nás dětem domů jako dárek. A také si je chci postupně vychovat, aby se vyznali v odrůdách, a jednoho dne holt přestoupí z moštů na vína, přehodí jen výhybku. Takže já si vlastně pěstuji novou generaci ☺ Nebo jsme pro děcka vymysleli vinařské omalovánky, dáme jim pastelky a oni vymalovávají. Moje děti vymyslely soutěže, aby se děcka zabavily, další věc, která funguje, je wine cashing, kdy máme schovanou „kešku“, rodiče dají mobil dítěti a to hledá kešku. A když ji najde, rodiče mají tři vzorky zadarmo! (smích)

Takže všechny děcka běhají a hledají kešky, ano, dovedu si to živě představit. Je rok od roku těžší něco vymyslet?

Naše nejnovější novinka je, že se na trh právě dostává obrovská dubová bedna s naším nejvyšším produktem, což je víno s vizí 30 let. Dokonce jsem na to koupil obrovské 1,5 kilové lahve, které mají velmi nízkou propustnost světla, uzavřené korky diam, které jsou světovou jedničkou. Červené víno musí dýchat. Dali jsme do toho víno ze sudů Segan moreau, což je také top. Celé je to zatavené sponkami a jen tak se do té bedny bez nářadí nedostanete, protože je to určené pro speciální příležitosti. Vydal jsem 300 sérií po šesti lahvích a za čtyři týdny, co jsem to dal na internet, je jich 186 je pryč a není to zrovna nejlevnější víno. To si může koupit jen náš člen s klubovou registrací.

Lidi mají rádi až taková dobrodružství?

Ano a sranda je, že jednotlivé lahve vůbec neprodávám. Musí mi věřit. Jsou to dary na další generaci, tohle budu vyrábět jen v nejlepších ročnících. Víc, než 300 sérií toho nikdy nebude, takže půjde spíš o sběratelskou záležitost. Tohle vážně funguje, ale musíte mít super jméno. A to jméno nejen ve vaší zemi, ale i světové…

You must be logged in to post a comment.