Rozhovor se srdcerváčem Vladimírem Osičkou

Když jsme před téměř třemi lety domlouvali v sympatickém vinařství Maláník – Osička z Mikulčic na Hodonínsku rozhovor do magazínu Vinarte poprvé, bylo zrovna těsně před Vánoci. Ve vinařstvích po hektických týdnech s vinobraním a lisováním, Svatomartinským, lahvováním vín  – pořád práce nad hlavu. Vánoční večírky firem, některé dny i několik telefonátů s objednávkami, vyřídit maily, papírovat, do toho degustace všude možně, kam si vás kdo objedná. Denně balit vína a rozvážet nebo rozesílat obchodním partnerům po celé republice jako dárky zaměstnavatelů svým zaměstnancům a byznys partnerům. Tak nějak to vypadalo i ve vinařství, které před pár lety způsobilo v dědině na Podluží pořádný poprask.

To k nim totiž přijel v limuzíně samotný izraelský velvyslanec s medailí ze soutěže TERRAVINO za jejich senzační ledovku a bezpečnostní manévry kvůli jeho návštěvě zaměstnaly ten den desítky agentů a ochromily sklepní uličku Těšické búdy. Přesto si tenkrát před skoro třemi lety kolem Mikuláše sympatická dvojice Štěpán Maláník se svým zetěm Vladimírem Osičkou udělali večer čas a nakonec z toho byly velmi příjemně strávené dvě hodiny z jejich drahocenného času. Teď, podruhé, to bylo trošičku jiné. Trefili jsme se totiž s další vinařskou bedýnkou tohoto podniku a tím pádem i upgradem rozhovoru zrovna do termínu, kdy si i vinaři mohou dovolit malinko „odpočívat“. Udělat si pár dní volna, vypadnout ze stereotypu a hektiky. „Jo, ale jen na chvilku, než to zase začne. Do vinobraní totiž zbývá pár týdnů,“ směje se osmačtyřicetiletý Vladimír Osička, když nás vítá podruhé v jejich příjemné rodinné vinařské firmě na samém konci mikulčických Těšických búd. Navštěvovat vinaře v létě je fajn. Mají o kapku míň starostí a o kapku víc času a nedívají se pořád po hodinkách ☺ Co se ve vinařské firmě, kterou před lety založil uznávaný mikulčický vinař a odborník v oboru pětasedmdesátiletý Štěpán Maláník a přizval si do firmy syna Jana a zetě Vladimíra, od posledně změnilo? Co chystají pro své zákazníky, co se u nich děje, co všechno budou přistavovat a upravovat, kdo se do firmy nově chystá – zkrátka, čím se budou „Maláníkovci“ bavit v příštích letech? Pokračují vůbec ještě v projektu Srdcerváči, který pomáhal handicapovaným lidem vrátit se alespoň částečně do normálního života? A jak se jim líbí účast v projektu Vinarte, nazvaném Příběhy moravských vinařů – putovní autorské výstavě fotografií Jiřího Salika Slámy, který vinaře pravidelně už několik let fotí do našeho klubového magazínu?

Rozhovor jsme tentokrát vedli s Vladimírem Osičkou, který má v rodinné firmy v Mikulčicích kousek od Hodonína na starosti chod vinařství i obchod.

Ještě jste se za ty tři roky od poslední návštěvy nerozhádali a jak se tady u nás říká, nedali po papuli? Pořád fungujete ve stejné rodinné sestavě? ☺

Ne, nerozhádali jsme se, ani po papuli jsme si nedali, všecko je tu v naprostém pořádku a pořád to funguje (smích).

Tak co se u vás od posledně změnilo? Kolik máte vnoučat, co se chystá za změny? Vypadáte pořád stejně dobře…☺

Za ty tři roky jsme o něco zestárli a narostli, takže místo šesti máme už deset hektarů vinic. Přibrali jsme si do pronájmu z místního zemědělského podniku.

Stále pracujete jen ve třech?

Ano, stále stejná sestava, tedy tchán, švagr a já. Ale sem tam nám sem chodí pomáhat můj syn, který bude příští rok končit inženýrské studium a bude mít vystudovanou vinařinu.

Nepošlete ho nejdřív někam do světa na zkušenou?

On sbírá zkušenosti po světě průběžně, loni byl na Novém Zélandu, letos chtěl jet do Chile a nakonec tak nějak prokaučoval obě destinace.

„Každé víno se podobá svému tvůrci. Je zrcadlem jeho umu, šikovnosti, píle a vytrvalosti. V každém víně jsou vinařovy vrásky i úsměvy, radosti i smutky, úspěchy i prohry. Chvalme víno a prokažme mu službu úcty, aby se za nás nemuselo stydět.“

Před třemi lety jste říkali, že si zakládáte na osobitosti, na tom, že vám každý hrozen projde rukama. Změnilo se na tom něco?

Ne, my se stále ubíráme směrem kvalitního a moderního zpracování hroznů, z nichž získáváme jakostní a přívlastková vína s jedinečným charakterem. Opravdu hodně si zakládáme na osobitosti a skutečně každý hrozen nám projde rukama, to stále platí. Naše vinařství navíc respektuje aktuální trendy při obhospodařování viničních ploch i při výrobě vína, které jsou sladěné i s ekologickými požadavky. Nejsme žádná továrna na víno, máme 6 ha vinic vlastních, nově 4 hektary pronajaté, ale vyrábíme stále pouze z vysoce kvalitních hroznů.

Můžete jen pro nové „bedýnkám“ zopakovat, kam sahají vaše firemní kořeny?

Ty kořeny sahají v podstatě až do začátku mládí mého tchána pana Maláníka, který tuto firmu založil. Ta se postupem času rozvíjela, i když my jsme všichni chodili stále do práce. V 90. letech, kdy začal ten obrovský boom moravského vinařství, jsme začali vysazovat vinice, ale stále jsme přitom chodili do práce, já třeba pracoval v dole Mír tady v Mikulčicích. Takže tchán byl ve vinici odmalička, já se ale k vínu dostal oklikou, ve vinařství pracuji naplno až od roku 2009. A od té doby se firma rozrůstá.

Co nějaké další plány na úpravy vinařství? Nebudete něco přistavovat, rozšiřovat…?

Nejdřív jsme měli hromadu plánů na menší úpravy ve vinařství, ale díky zvětšení rozlohy vinic plánujeme nakonec rekonstrukci větší. Budeme rozšiřovat spodní část podzemní částí sklepa, vybudujeme skladové prostory na lahvová vína, které nutně potřebujeme a kromě toho ještě jednu větší modernější a repre degustační místnost s balkonem. Chceme, aby našim hostům ten pohled na okolní vinice zkrátka učaroval a mohli si ho užít. Ta stávající degustační místnost je už hodně retro, bude součástí penzionu a poslouží tamním hostům. Kromě toho mohou dál využít naši příjemnou terasu, která má 13 x 11 metrů.

Pro kolik lidí bude ta nová degustační místnost?

Aspoň tak těch třicet lidí, aby tam mohlo v klidu posedět. No, a dole se chystáme vybudovat nějakou menší repre prodejnu, menší obchůdek.

Kdy se do toho pustíte? Už je to „na spadnutí“?

Ne, zatím je to ve fázi návrhů. Ale u nás to bylo v historii vždycky tak, že jsme v roce končícím osmičkou udělali nějakou změnu, něco zásadního, velkého. Takže do toho praštíme asi příští rok.

Co ta letošní šílená vedra? Baví vás to?

Tak ta mě už vůbec nebaví.

Ta už asi nebaví fakt nikoho.

Ve vinicích je právě počasí nejkrvavější šrám. Teď ta příšerná vedra, loni nás po 30 ti letech potkal mráz. Já si ale pamatuji, že v 80. letech tady ty mrazy taky byly. Globální oteplování jsou podle mě jen žvásty, zimní mrazíky bývaly často i dříve. Loni udeřily znovu, poškodily úrodu, kdy jsme měli ztrátu 25 – 30%. Poprvé jsme ji tak museli nahradit nakoupenou surovinou. Po 25 letech.

To asi tchánovi, panu Maláníkovi, krvácelo srdce, ne? Co jste nakupovali a kde?

Ve Znojemské podoblasti jsme nakoupili tramíny, rýňáky, Muškát moravský. Ten náš vinohradník tam nedělá hrozny na kvantitu, ale kvalitu, aby surovina byla zdravá a vyzrálá. Takže jsme vyrobili fantastický Muškát moravský, měl krásnou, příjemnou kyselinku, tak jak ho nemusím, tak ten je vážně luxusní. I v takovém parném létě.

Co takové teploty, atakující čtyřicítku, dělají s vinicí, s hrozny?

Vůbec jim to nesvědčí, samozřejmě. Minulý týden jsme měli ve vinici 38 st. Máme totiž ve vinici vlastní meteostanici, kterou mám napojenou na mobil, a která mi ukazuje teplotu, srážky. No a minulý týden mi to jeden den ukázalo 39,6. V Lužicích kolegovi dokonce 40,2. Hrůza! Nás letos potkalo úplně všechno, mrazy, horka, takže já jsem trošku zahořkl. Když udeřily letos ty dvoje jarní mrazy, tchán byl zrovna na Maltě. Volal a říkal: Hlavně, ať vám to nepomrzne, budou „zmrzlí“ a do toho přijde úplněk. My jsme kvůli tomu dokonce koupili zamlžovač, to je takové dělo, kde se pomocí vody a glycerinu vyrobí v poměru 1:1 směs a tím se vyvíjí mlha tak hustá, že nejste schopná zavázat si tkaničky u bot.

To je opatření proti mrazům, podobné třeba pálení slámy ve vinicích? Pomohlo vám to?

Ano, my jsme to použili letos úplně poprvé. Ten první mráz letos sice nebyl radiační, tedy ten, na který je toto zařízení přímo určené, byl to ten zimní mráz i s větrem. Vyvíječ mlhy je mobilní, takže když jsme uslyšeli předpověď počasí, skočili jsme na traktor a jezdili jsme s tím po vinicích snad osm hodin v kuse, i když nám tu mlhu vítr neustále odnášel. Když jsme pak ráno vinici procházeli a viděli, že letorosty zůstaly zelené, mysleli jsme, že to nezmrzlo a juchali jsme. Já už jsem ale tenkrát říkal: Bacha na „zmrzlých“ a úplněk. A buch, jak naschvál…!

To už byl ten mráz, kdy byla obloha jak vymetená?

Ano, říká se mu radiační. Nebe bez mráčku a povrch se rychle ochlazuje, takže všechno zmrzne. Ta mlha, kterou my jsme si vyráběli, udělá vlastně umělou oblačnost. Měla by se aplikovat do teplé vyhřáté půdy, než přijde mráz. My jsme podle předpovědí říkali, že je to pohoda, utěšovali jsme se, že nebude mrznout. A ono začalo kolem půlnoci, to už byl minus jeden. Do vinice jsme přijeli o půl jedenácté, ale dnes už vím, že jsme měli přijet o hodinu dříve. Nefoukal vítr, ale vinice se sází tam, kde proudí vzduch, kvůli plísním, vegetaci. Ta naše mlha byla fantastická, držela se, najednou ale fouklo z jedné a druhé strany, ve dvě přišel vítr a komplet celou mlhu nám to vytlačilo z vinice. Než jsme ji znovu naaplikovali znovu v plné výši, už byl průšvih. Nevěřil jsem tomu. Měl jsem dobrý pocit, že jsme udělali 100% pro záchranu. Ale když švagr mi volal druhý den v deset dopoledne, že na některých místech všechno zmrzlo, bylo mi do breku.

Kolik nakonec bylo stupňů?

Mínus 3,4 st. Celsia. Vinice nesnese nic a je to o to horší, když už má letorosty. To samé meruňky, ořechy. My máme vinici nad rychlostní silnící Hodonín – Břeclav a ta mlha nám tam tu noc utekla. Celé Těšické búdy byly pod mlhou. Takže jsme tady hodně pomohli jak meruňkám, tak celé lokalitě. Vedle vinice máme hned sad broskví a meruněk a tam se ta mlha držela, ani se nehnula. Takže aspoň to.

Na jakou částku vás takové opatření přišlo finančně?

Pořizovací cena toho zamlžovače je 130 tisíc. Vydrží ale víc let, pokud se o to staráte. Ředí se voda a glycerin 1:1, a ten jsme v té době kupovali za 17,- Kč balení. Vystříkali jsme 2x 300 kg směsi, takže ty náklady až tak vysoké nejsou. Výhoda toho zamlžovače je ta, že je mobilní a okamžitě reagujete. Měl by stačit na 20 hektarů. Přivezli ho sem sadaři, loni ho použila jedna firma u Olomouce ve švestkovém sadu a měli pak prý nadnormální úrodu, zatímco v dalším sadu jim 2/3 všeho zmrzly.

Dá se proti těm jarním devastujícím mrazům bránit ještě jinak?

My už jsme i přemýšleli, že bychom natáhli na ploty kolem vinic netkanou tkaninu na tu dobu, kdy hrozí nebezpečí, na ty dva kritické měsíce. V tu dobu se nemusíme bát žádných plísní, nepotřebujeme zajistit proudění vzduchu. Až nebezpečí mrazů pomine, dáme tkaninu pryč. Je to vždy otázka toho, jak tomu předejít. Přírodu nikdy neobelže, a když se to podaří, vrátí vám to i s úroky. To není žádná politika, kde všichni lžou, lžou a už tomu sami věří.

Jak velkou část úrody jste letos ztratili?

Těžko odhadovat, to uvidíme až při vinobraní, ale ty malé vinice, kde máme tramín červený, loni i letos dopadl hodně špatně. Taky Merlot, tam je to katastrofální, tam máme ztrátu až na 80%. Naproti tomu Pálavě ten mráz snad prospívá, letorosty byly poškozené a my jsme nakonec museli loni hrozny ještě redukovat…☺ Každopádně, měl jsem sevřený žaludek, když jsem měl volat tchánovi a říct mu, co se stalo, takže jsem i malinko mlžil. Je špatné, že to letos přišlo ještě o 3 týdny později, než loni a taky to bude otázka jak kvantity, tak i kvality. Nevíme, jak hrozny dozrají, něco bude přezrálé a něco ještě nedozrálé. Ale zase ročník 2016 je o to zajímavější, vína mají nižší alkohol a jsou krásně šťavnaté s dlouhou dochutí.

Jak to vypadá letos? Jak se na úrodě podepíší ta extrémní horka?

Nikdo teď nedokáže tipovat. Některé vinaře už potrápily zimní mrazy, v Josefově měli mínus 28 st. při sběru ledového vína. Pak přišel jarní mráz, pak extrémní sucho, které trvá už hodně dlouho, sem tam zaprší, ale třeba v neděli spadlo jen 7 mm, což je strašně málo. Loni v tuto dobu bylo od 1. května doteď 170 mm srážek, od nového roku 270 mm, loni v tuto dobu bylo ale srážek o 200 mm víc než letos.  Ona ta voda spadne, jen mám strach, aby se neopakoval ročník 2014. Tehdy 22. srpna v pět odpoledne začalo pršet, do rána spadlo 80 mm srážek a pak pršelo neustále, každý den. Byl šílený vodní deficit, jenže půda to neabsorbovala. Nejdřív byla vyprahlá a pak to velké množství nebyla schopná pojmout a vše uteklo. Už teď je nebezpečí, že kdyby začalo pršet, zvětší se bobulky, začnou praskat a nebudou mít cukr.

Co se s tím pak dá dělat ve sklepě technologicky?

Těžká otázka. Vše, co je poškozené, by mělo zůstat ve vinici, to by se do vinařství dostat vůbec nemělo. Je to otázka hodně náhod a hlavně zkušeností. Ty my naštěstí máme od tchána, který odmalička ve vinici žil a umí se vžít do mikroklimatu. Udělá si plán, jak bude vinici ošetřovat, neuhýbá z toho, sleduje předpovědi počasí. Vyrobit víno je zkrátka stejné, jako když se skládá puzzle, vše musí vše zapadnout. Stačí chybička a už je problém.

Jsou v těch 4 pronajatých hektarech, nové odrůdy, které jste doteď neměli?

Ne, samý Ryzlink rýnský. Už loni jsme toho využili a posbírali jsme část hroznů na sekt, letos budeme mít první sekt.

První sekt? Můžu si ho u vás koupit už letos na Vánoce?

Ano, na Vánoce už bude v prodeji. 580 lahví na zkoušku. Už teď bereme objednávky a vypadá to, že příští rok budeme muset udělat víc, je o něj velký zájem.

To budete dělat přímo tady? Vy máte technologii na výrobu sektu?

Ne, tady ne, ve Velkých Pavlovicích. Jedna věc je technologie, další věc je administrativa. Víno s kysličníkem podléhá totiž celní dani a potřebovali bychom celní sklad. A jinak se chystáme kromě novinky, jakou je výroba sektu, nakoupit nové sudy a budeme nechávat zrát vína delší dobu na sudu.

„…Jsme sice chlapi ranaři, ale jsme ve všem rozhodování omezení přírodou. Dvakrát nám zmrzly vinice a to nás utvrdilo v tom, že člověk musí být neustále pokorný…“

Už jste se byl podívat na výstavě Příběhy moravských vinařů, která je do konce září k vidění na zámcích v Buchlovicích a Kroměříži?

Upřímně, nebyl, ale chystáme se. Moc se těším.

Co projekt Srdcerváči? Stále pokračujete a dodáváte vína na dobrou věc?

Už ne, ale byl to moc pěkný projekt. Jsme rádi, že to všechno pomohlo lidem, kterým to mělo pomoct a díky němuž jsme získali další zákazníky. Mimochodem, to červené víno, které jsme do projektu věnovali, je stále výborné.  Máme deset krabic schovaných a je pořád fantastické…

My se ubíráme směrem kvalitního a moderního zpracování hroznů, z nichž získáváme jakostní a přívlastková vína s jedinečným charakterem. Opravdu hodně si zakládáme na osobitosti, každý hrozen nám projde rukama. Naše vinařství navíc respektuje aktuální trendy při obhospodařování viničních ploch i při výrobě vína, které jsou sladěné i s ekologickými požadavky. Nejsme žádná továrna na víno, máme 6 ha vinic a vyrábíme téměř 100% pouze z vlastních, vysoce kvalitních hroznů.

Kam až sahají vaše firemní kořeny?

Ty kořeny sahají v podstatě až do začátku mládí mého tchána pana Maláníka, který tuto firmu založil. Ta se postupem času rozvíjela, i když my jsme všichni chodili stále do práce. V 90. letech, kdy začal ten obrovský boom moravského vinařství, jsme začali vysazovat vinice, ale stále jsme přitom chodili do práce, já třeba pracoval v dole Mír tady v Mikulčicích. Takže tchán byl ve vinici odmalička, já se ale k vínu dostal oklikou, ve vinařství pracuji naplno až od roku 2009.


OCHUTNEJTE VÍNA ZNAČKY MALÁNÍK-OSIČKA

Výběrovou kolekci i jednotlivá vína vinařství Maláník – Osička můžete objednat s rychlým doručením na klubovém eshopu Vinarte. Nejste ještě členem? Přihlašte se zdarma, využívejte klubové výhody a nakupujte skvělá vína výhodně. Na vína se podívejte tady.

You must be logged in to post a comment.